Robotní povinnost
Sojovičtí usedlí se zabývali polním hospodářstvím, popř. rybářstvím, a byli samozřejmě povinni robotou, na vůli panstva však bylo ponecháno rozhodnutí, zda si robotní povinnost musí usedlík odpracovat, či za ni zaplatit 6 míšeňských grošů: "když by ji koliv nečinili, povinni (byli) platiti každej den po 6 gr. míš., však při vůli vrchnosti jest vzíti peníze neb robotu."

Počet robotních dní byl stanoven podle velikosti hospodářství, nejvíce činil 8 dní, většinou 5 - 7, někde však jen dva dny a nejméně půl dne. Kromě roboty vázla na hospodářstvích ještě peněžitá povinnost a odvod naturálií. Největší povinnost byla stanovena na 1 kopu 15 gr. míš., většinou však okolo 3 gr. míš. V naturáliích se platilo slepicemi a vejci - od 2 do 10 slepic a od 10 do 59 vajec. Tato čísla nám poněkud napřimují pokřivený obraz panstvem zbídačelých nevolníků do úmoru se pachtících na panských polích.

První užití jména Sojovice
Samotné jméno Sojovice (Sojowicze) bylo poprvé užito až r. 1654.
 

Zajímavosti

Pohromy a katastrofy

V roce 1632 byly Sojovice zpustošeny Sasy a následně Švédy táhnoucími na Prahu. Švédské oddíly Sojovice zcela zničily, pobily obyvatelstvo, pobouraly domy a dříví z chalup použily na stavbu mostu přes Jizeru. Dlouhé trámy pak vojáci odvezli do Staré Boleslavi a použili je na stavbu bastionu - opevněného tábora, na jehož stavební materiál rozebrali stavby z celého širého okolí.

Kromě válek ves neustále trpěla škodu vodou a zvěří.
Nedaleko nad vsí ležel skorkovský mlýn s gruntem. Jez nad mlýnem byl vysoko položen a neustále velice škodil Sojovským, jimž vody zatápěly pole i luka, dokonce byly r. 1581 obavy, aby nevzaly celou ves. R. 1602 byly opět stížnosti, "za kterouž příčinou přisežní mlynáři Pražští mlýn ohledávali". Roku 1608 byl mlýn vodou stržen a grunt při něm o 2 kopách rolí zpustl. 
Velkou škodu měli sojovičtí rovněž z vysokého jezu v blízkém Opočně a rybníků pod vsí na levém břehu Jizery. Vysoký stav vody zaplavoval pole a ničil úrodu, proto byly rybníky zrušeny a svedeny do Jizery. 

Také trpěly Sojovice zvěří, protože ležely na rozhraní dvou honiteb - oblíbené královsko-císařské honitbě patřící k brandýskému panství a honitbě patřící k panství v Lysé nad Labem. Přemnožená zvěř velmi škodila na polích. Přitom proti ní takřka nebylo obrany, jelikož bylo pod vysokými tresty zakázáno panskou zvěř plašit či dokonce lovit.

Opočno i se zámečkem a celá jejich sláva zanikly ve třicetileté válce. Vyhlášená císařská honitba však nezanikla, naopak - i nadále se rozšiřovala, ještě r. 1714 zabrala vrchnost Sojovickým 46 strychů pastvin a polí k forštu.

1. světová válka

Do života obce zasáhla I. světová válka. Celkem do války narukovalo 70 mužů ze vsi, 9 z nich se již nevrátilo.

O krutosti války nechme vypovídat místní kroniku: "I. světová válka. 26. července 1914 vypovědělo Rakousko Srbsku válku a tak začala "Válka světová".
27. července loučili se odcházející vojíni se svými rodinami a pláč žen a dětí bylo slyšet čtvrt hodiny od vsi. Tím začalo utrpení obyvatel.
26. května roku 1917 byla přísná kontribuce, každý musel odvésti polovinu zásob určených v březnu a kdo neměl co dát, přišli hledati do stavení: Oficiál od hejtmana Mašek ze Staré Boleslavi a četnický závodčí Průcha hledali ve světnicích, za postelí, pod postelí v peřinách, ve skříních, v komíně, v peci, pod kulnou, v chlévě i na žlabě.U Rychtmoců Mašek otevřeným oknem vlezl do uzamčené komory, když ostatní hledali ve světnici, a i slamníky z postele vyházel a v troubě našel v pytlíčku mouku, kterou ihned zabavil.
Téhož roku bylo také velké sucho, proto úroda v lehkých půdách byla velmi malá, i brambory byly malé a bylo jich málo. Z měst i vesnic, kde se nové brambory nesází, chodily zástupy až po 20 ti osobách po polích zde i v okolí, již od 4 hod ráno a brambory si sami vybírali a vykopávali. Tak se na některém poli sešlo 40 až 60 a někdy až 100 lidí. I domácí lidé museli brambory kupovat, kdežto jindy si na nich vydělali. Tak se některý den vystřídalo až 300 i více lidí. Prodej brambor byl však zakázán. Lidé však nedbali a chodili dále. Četníci měli však od úřadu nařízeno každému brambory odebrat. Tak byl jeden četník na silnici, další v Otradovicích na nádraží u každého vlaku. Koho chytili, tomu brambory vzali."

Na věčnou slávu odhalila obec svým padlým spoluobčanům 28. září 1924 pomník - dílo sochaře Emanuela Zentnera ze Staré Boleslavi.