Pohromy a katastrofy  
V roce 1632 byly Sojovice zpustošeny Sasy a následně Švédy táhnoucími na Prahu. Švédské oddíly Sojovice zcela zničily, pobily obyvatelstvo, pobouraly domy a dříví z chalup použily na stavbu mostu přes Jizeru. Dlouhé trámy pak vojáci odvezli do Staré Boleslavi a použili je na stavbu bastionu - opevněného tábora, na jehož stavební materiál rozebrali stavby z celého širého okolí.

Kromě válek ves neustále trpěla škodu vodou a zvěří.
Nedaleko nad vsí ležel skorkovský mlýn s gruntem. Jez nad mlýnem byl vysoko položen a neustále velice škodil Sojovským, jimž vody zatápěly pole i luka, dokonce byly r. 1581 obavy, aby nevzaly celou ves. R. 1602 byly opět stížnosti, "za kterouž příčinou přisežní mlynáři Pražští mlýn ohledávali". Roku 1608 byl mlýn vodou stržen a grunt při něm o 2 kopách rolí zpustl. 
Velkou škodu měli sojovičtí rovněž z vysokého jezu v blízkém Opočně a rybníků pod vsí na levém břehu Jizery. Vysoký stav vody zaplavoval pole a ničil úrodu, proto byly rybníky zrušeny a svedeny do Jizery. 

Také trpěly Sojovice zvěří, protože ležely na rozhraní dvou honiteb - oblíbené královsko-císařské honitbě patřící k brandýskému panství a honitbě patřící k panství v Lysé nad Labem. Přemnožená zvěř velmi škodila na polích. Přitom proti ní takřka nebylo obrany, jelikož bylo pod vysokými tresty zakázáno panskou zvěř plašit či dokonce lovit.

Opočno i se zámečkem a celá jejich sláva zanikly ve třicetileté válce. Vyhlášená císařská honitba však nezanikla, naopak - i nadále se rozšiřovala, ještě r. 1714 zabrala vrchnost Sojovickým 46 strychů pastvin a polí k forštu.

  I. světová válka  
Do života obce zasáhla I. světová válka. Celkem do války narukovalo 70 mužů ze vsi, 9 z nich se již nevrátilo.

O krutosti války nechme vypovídat místní kroniku: "I. světová válka. 26. července 1914 vypovědělo Rakousko Srbsku válku a tak začala "Válka světová".
27. července loučili se odcházející vojíni se svými rodinami a pláč žen a dětí bylo slyšet čtvrt hodiny od vsi. Tím začalo utrpení obyvatel.
26. května roku 1917 byla přísná kontribuce, každý musel odvésti polovinu zásob určených v březnu a kdo neměl co dát, přišli hledati do stavení: Oficiál od hejtmana Mašek ze Staré Boleslavi a četnický závodčí Průcha hledali ve světnicích, za postelí, pod postelí v peřinách, ve skříních, v komíně, v peci, pod kulnou, v chlévě i na žlabě.U Rychtmoců Mašek otevřeným oknem vlezl do uzamčené komory, když ostatní hledali ve světnici, a i slamníky z postele vyházel a v troubě našel v pytlíčku mouku, kterou ihned zabavil.
Téhož roku bylo také velké sucho, proto úroda v lehkých půdách byla velmi malá, i brambory byly malé a bylo jich málo. Z měst i vesnic, kde se nové brambory nesází, chodily zástupy až po 20 ti osobách po polích zde i v okolí, již od 4 hod ráno a brambory si sami vybírali a vykopávali. Tak se na některém poli sešlo 40 až 60 a někdy až 100 lidí. I domácí lidé museli brambory kupovat, kdežto jindy si na nich vydělali. Tak se některý den vystřídalo až 300 i více lidí. Prodej brambor byl však zakázán. Lidé však nedbali a chodili dále. Četníci měli však od úřadu nařízeno každému brambory odebrat. Tak byl jeden četník na silnici, další v Otradovicích na nádraží u každého vlaku. Koho chytili, tomu brambory vzali."

Na věčnou slávu odhalila obec svým padlým spoluobčanům 28. září 1924 pomník - dílo sochaře Emanuela Zentnera ze Staré Boleslavi.