Navigace

Obsah

Most přes Jizeru

Typ: ostatní
Sojovický most - třicátá léta 20. století. Foto archív Jana NohySojovický most v době otevření, 5. prosince 1909, byl jeden z největších železobetonových mostů v Království Českém. 
Jeho celková délka i s křídly činí 78 m, samotná délka mostu pak 64 m. Most má pět pilířů, dva pobřežní a tři návodní. V tělese mostu je zazděn v kovovém pouzdře pamětní spis s podpisem návštěvníků slavnosti při otevření mostu, včetně podpisu “nejjasnějšího arciknížete” Karla.

Při regulaci Jizery roku 1908 vznikla v místních sousedských kruzích myšlenka nahradit přívoz moderním mostem hrazeným zčásti obcí a za přispění veřejnosti. Rozhodnutí obce vybudovat nový most však nebylo jednoduché. Již při vyměřování regulace nabízel ing. Špaček, že přes Jizeru postaví most, a protože to bude při jednom měření, obec ušetří. Představitelé obce však nebyli návrhu příznivě nakloněni, s tím, že by případnou výstavbou na sebe “obec uvázala železnou krávu” a prosazovali i nadále přívoz.

Hlavním důvodem však byla skutečnost, že přívoz provozovali sami občané (“sousedé”) a měl 22 podílníků s 23 podíly, včetně samotných představitelů obce. Bylo by tedy nutno nejdříve všechny přesvědčit, aby se zřekli svých podílů ve prospěch obce a to se nikomu samozřejmě nechtělo.

Když se potom začalo s regulací, řečiště se rozšířilo a v zimě již při malém mrazu se nemohlo převážet. Teprve po volbách na jaře r. 1908, kdy došlo k výměně zastupitelstva a přišel nový starosta Matěj Prágr a radní Josef Fidrant, strana pro stavbu mostu přesvědčila stranu druhou, že most je potřeba, jelikož v létě pro malou vodu se nemohlo převážet a mýto vybírané obecním výborem bude hradit úroky z dluhu (později bylo některé dny vybráno až 10 K). Stavba se mohla provést na suchu, takže vydání se značně snížila.

Firma Hollmann a spol., která prováděla regulaci řeky, nabídla, že most postaví. Stavební rada Podhajský, přednosta oddělení regulační komise navrhl, aby částka 12.000 K určená na přeložení a znovuupravení přívozu byla věnována na stavbu nového mostu. Okresní zastupitelstvo v Brandýse nad Labem povolilo příspěvek 6.000 K a dále obec zažádala o zemskou a státní podporu.
Plány na stavbu mostu vypracoval ing. L. Vávra, konstruktér firmy Hollmann a spol., který také za stálého dozoru Ing. Otakara Špačka stavbu řídil. Architekturu mostu navrhl profesor O. Sander. Při vodoprávním řízení byly navrženy 4 otvory a sice po 14, 16, 18 a 16 m, kromě toho příjezdová silnice na pravém břehu měla být svedena pokud možno po toku tak, aby zátopové území bylo dle možnosti co nejméně hrazeno. Dodatečně uložil zemský výbor, aby pilíře byly provedeny z udusaného betonu a aby proti vodě byly po celé své výši obloženy žulovým kvádrovým zdivem se železnou výstuží.

Po úředním řízení a několika změnách zahájila firma Hollmann ještě větší nový průkop mimo dosavadní řečiště pro stavbu nového mostu. Tehdejší stavební technologie totiž nedovolovala stavět přímo ve vodě, proto muselo vzniknout nové řečiště, staré je dodnes patrné a místní jej nazývají Stará Jizera.
Ke stavbě železobetonového mostu přes Jizeru bylo přikročeno dne 15. dubna 1909. Rozpočet na tento most byl podle prvních plánů 45.000 K. Jelikož však místodržitelství žádalo některé změny, vyrostl rozpočet na 89.000 K a stavbou silnice pak byl zvětšen až na 106.000 K. Spotřebovalo se 7 vagónů kamene na obložení pilířů, 5 vagónů tyčového železa pro upevnění trámů a desky a 29 vagónů berounského cementu.

Dne 15. dubna 1909 byla stavba mostu slavnostně zahájena a pod vedením inženýra Stanislava Špačka za osm měsíců dokončena, takže 5. prosince 1909, za účasti četných hodnostářů a zástupců okresu, města Brandýsa n/L a všech okolních obcí zahájil slavnostní otevření mostu arcikníže Karel František Josef, který v myslivně v Sojovicích často přebýval. Budoucí poslední rakouský císař přijel i s družinou ze Staré Boleslavi, kde "vojákoval". Podle tehdejšího zvyku byl most posvěcený brandýským děkanem Janem Matoušem.

Sojovický most v době otevření byl jeden z největších železobetonových mostů v Království Českém. 

Jeho celková délka i s křídly činí 78 m, samotná délka mostu pak 64 m. Most má pět pilířů, dva pobřežní a tři návodní. V tělese mostu je zazděn v kovovém pouzdře pamětní spis s podpisem návštěvníků slavnosti při otevření mostu, včetně podpisu “nejjasnějšího arciknížete” Karla.

Ačkoliv na stavbě pracovalo velké množství pracovníků (dle stavebního deníku bylo odpracováno 6751 směn - průměr 29 na den), nedošlo k žádnému úrazu. I to svědčí o pečlivosti, s jakou byl most vystaven.

Most přežil i druhou světovou válku, kdy po jeho stranách stály těžké obrněné vozy a tanky, pro jejichž provoz samozřejmě nebyl projektován.

U mostu byl současně postaven malý domek, kde se vybíralo mýtné. Mýto bylo zrušeno v r. 1926 a most ze správy obce převeden na okres v r. 1928. Mýtný domek byl pak pronajat tříčlenné rodině !

V 70. letech MNV Sojovice započal s iniciativou výstavby nového mostu, neboť dle odpovědných státních orgánů byl současný most klasifikován jako nevyhovující pro současnou dopravu a komunikaci Stará Boleslav - Lysá nad Labem. S výstavbou mostu se bude muset opět zabývat zastupitelstvo obce.

Zajímavost:
29. září v r. 1932 se usnesl okresní výbor na popud tělovýchovné jednoty Sokol při příležitosti stých narozenin cvičitele pojmenovat most v Sojovicích "mostem Tyršovým". Tento název se však nijak neujal !


Vytvořeno: 3. 6. 2018
Poslední aktualizace: 26. 6. 2018 20:29
Autor: Bc. Karel Zahrádka